Ruská nevládní organizace Memorial, vítěz Sacharovovy ceny za svobodu myšlení, otevírá pro EuroparlTV své archivy. Osudy rodin a osobní svědectví přibližují realitu každodenního života v tehdejším totalitním režimu. Archiv se však dále rozrůstá kvůli poru

Reportáž: Mapování minulého i současného porušování základních práv v Rusku

https://api.multimedia.europarl.europa.eu/documents/20125/14973708/M003-0034-CS.srt

Od smrti Andreje Sacharova   uplynulo 20 let

a letošní cenu EP za svobodu   myšlení nesoucí jeho jméno

získala ruská nevládní organizace   Memorial, která dokumentuje

minulé i současné   poručování lidských práv

v bývalém SSSR   a v postsovětských státech.

EuroparlTV se vydala do Moskvy   do archivů Memorialu,

kde zjišťovala, jak to s obranou lidských   práv v dnešním Rusku vypadá.

uchovává tisíce   dokumentů a fotografií

dokládajících život   v represivním režimu,

kdy byl státní teror   na denním pořádku.

aby se na zlo a utrpení ze sovětských let   nikdy nezapomenulo.

Memorial - Oleg Orlov, Sergej Kovalev,   a Ljudmila Alexejeva...

za přínos k obraně lidských práv   získala právě tato organizace.

Sám Andrej Sacharov   ji před lety spoluzakládal.

V archivech naleznete   netušené osobní poklady:

dopisy dětí rodičům,   kteří byli v pracovních táborech.

Uchovají se tak příběhy jednotlivců,   nepropadnou se v zapomnění.

Dějiny každodenních životů   tu jsou uchovávány jako poklad.

Nejdůležitější podle mě je,   jak tuto sbírku vytváříme.

Osobní dějiny lidí jsou podle nás   důležitější než dějiny státu.

Roky se zkoumá jen stát,   na jednotlivce se nedostává.

Náš archiv chce z jednotlivců   udělat měřítko k posuzování dějin.

My tu neshromažďujeme kopie   materiálů ze státních archivů.

Sbíráme doklady rodinných osudů,   skrze které studujeme dějiny útlaku,

jaký dopad měl na myšlení   a životy lidí až do dnešní doby.

V budově Memorialu   je také malé muzeum.

V jediné místnosti   tu jsou tisíce příběhů.

Muzeum mapuje historii   pracovních táborů,

kam byli posíláni disidenti,   intelektuálové a další „nepřátelé státu“

V muzeu jsou předměty   denní potřeby:

oblečení, identifikační značky,   povinné fotografie Stalina...

Je tam také několik   intenzivních obrazů,

alespoň něco ze svých pocitů   z uvěznění a něco ze svých nadějí.

Muzeum je sice malé,   chce ale, aby lidé nezapomněli.

V prví řadě přeci jde   o dějiny naší země.

Stalo se to   a lidé to museli prožívat,

ne jeden rok,   ale dlouhá desetiletí.

Vzali jim svobodu,   museli žít za železnou oponou.

Memorial také bojuje za lidská práva   v současném Rusku.

Memorial také bojuje   proti nezájmu veřejnosti

a proti marginalizaci   ve převážně státních médiích.

Julia Klimova   je tiskovou mluvčí Memorialu.

To ona má za úkol   vzbudit zájem ruských médií,

ale jak nám potvrzuje,   boj proti politickým represím pokračuje.

takže naše údaje   je vůbec nezajímají.

Špatné je,   že nás ani nekritizují.

Některé redakce s námi spolupracují,   ale většinou jde o internetová média

Dnešní Rusko se od dob Sacharova   velmi změnilo.

Udělení ceny právě Memorialu však   naznačuje, že se ještě nezměnilo vše.

Porušování lidských práv   tu není vybledlou vzpomínkou,

ale stále přetrvávajícím problémem,

který ještě zdaleka nezapadl   do archivů Memorialu.