Má být na výrobku uvedeno místo jeho původu? Pomohlo by to udržet kvalitu a bojovat proti padělkům? Nebo je to jen nákladná zbytečnost, která zvýší administrativu a spotřebitelům žádnou přidanou hodnotu nepřinese?

Pod lupou: Chránit spotřebitele, nebo podporovat protekcionismus?

https://api.multimedia.europarl.europa.eu/documents/20125/13778704/M001-0022-CS.srt

Nakoupila jsem si pár kousků oblečení   ze zemí s dlouhou oděvní tradicí.

Na štítku je ale jen značka,   jak mám poznat, kde to bylo vyrobeno?

Dnes budeme mluvit   o značce původu „made in“.

Evropská legislativa neupravuje   značení původu výrobku.

Někdy to na štítku uvedeno je,   jindy zase není.

Valentina Graziosi se vydala do Balmy,   do centra výroby kvalitního textilu,

aby zjistila, jak lze odolat konkurenci   díky investicím do inovací a know-how.

Mluvili jsme také   s jedním italským výrobcem obuvi,

který kvůli konkurenčnímu boji   musel výrobu přesunout do ciziny.

Příklad textilky Vitale Barberis   Canonico ukazuje,

jak je možné skloubit italskou ruční   výrobu s technickými inovacemi.

Jsme v Piemontu poblíž Balmy,   v oblasti kvalitního italského textilu.

Zdejší textilky zásobují   ty nejlepší módní domy na světě.

Rozhodli jsme se   udržet výrobu v Itálii,

věříme, že jedině výrobky skutečně   vyrobené v Itálii mohou na trzích uspět.

Ručíme za to, že celá naše výroba   je skutečně „made in Italy“.

Vylepšení počítačového systému   řízení podniku,

investice a technologické inovace,   to je vítězná kombinace.

Vyrábíme zhruba 5 milionů pruhů látek   ročně jen s 320 zaměstnanci.

To vše díky investicím   až 10 milionů eur ročně,

Tady je vše automatizované.   Maximální čistota a pořádek.

Vlna se několikanásobně spřádá,   až se nakonec namotá na špulky.

Abychom vytvořili nit,   musíme vzít jednotlivá vlákna...

Tato část výroby   je přesně taková jako před 100 lety.

Každičký defekt   se ručně opravuje.

Díky pečlivé kontrole   je látka připravená k šití.

Dáváme záruku na látku   i poté, co je zpracována.

Ten, kdo nakupuje naše látky   a zpracovává je přesně podle pravidel,

má jistotu, že v případě vady látky   poskytujeme záruku na celý výrobek.

Nikdo jiný   takovou záruku neposkytuje.

Tady máme připravené role látek pro   Kanadu Řím, Japonsko, Hongkong, Indii.

Jak je vidět,   všichni výrobu nepřesunují.

Pravda, Balma je centrem   velmi kvalitního textilu,

ale investice do inovací a know-how   mohou být klíčem k úspěchu.

Evropští výrobci kvalitních výrobků   žádají ochranu a značení původu.

Dnes tu o tom s námi budou debatovat   Gianluca Susta

který je právě z Balmy,   odkud je naše reportáž,

a Christopher Fjellner ze Švédska,   ze skupiny ELS.

Proč ji potřebujeme?   Má význam v ochraně našeho průmyslu?

Gianluco Susto, proč potřebujeme   značku „made in“?

Zaprvé proto, že spotřebitelé   již nevědí, odkud výrobek pochází.

A to je základ také   co se týče kvality výrobku.

Zadruhé proto, že všechny země   soutěží na globální úrovni:

EU, USA, Čína, Indie, Austrálie,   Brazílie, Korea, Japonsko,

všechny musí značit místo původu   na některé strategické výrobky.

Proto záměr povinného značení   původu na dovážených výrobcích

znovu nastolí reciprocitu   a bude informovat spotřebitele.

Souhlasím, že by na výrobku   měl být uveden jeho původ.

Trochu jsem ve Stockholmu   nakupoval a zjistil jsem,

že firmy jako H&M, Zara,   a dokonce i Armani, původ uvádějí.

Ovšem společnosti nebo dovozci   by k tomu neměli být nuceni.

Je to nákladné, je to více   administrativy a přidaná hodnota žádná.

V angličtině se říká:   „If it works, don't fix it“.

To je výstižné: funguje to, tak proč   zavádět evropskou legislativu?

Opravdu to funguje?   Jaké jsou problémy?

Můžete nám vysvětlit,   před čím nás značení původu chrání?

Před půl rokem bylo na hranicích EU   zastaveno 1,5 milionu párů bot,

protože způsob, jakým byly vyrobeny,   použité materiály,

chemikálie použití k barvení,   to vše představuje zdravotní rizika.

Zavedení povinného značení původu   a jeho vyžadování

je součástí boje   proti podvodům a padělání,

napomáhá transparentnosti   a trasabilitě výrobku.

Nesouhlasím s tím,   že zvýšíme byrokracii tím,

že zavedeme značku   „made in China“, „made in Vietnam“,

„made in Japan“   na štítku se značkou.

Pokud Armaniho oblečení   bude vyráběné jak v Číně, tak v Itálii,

jsem přesvědčený, že spotřebitelé   upřednostní italské výrobky.

O spotřebitelích   budeme hovořit později.

Co je na tom špatného,   chránit evropský průmysl?

Zajišťování bezpečnosti výrobku,   jako v případě těch bot, je důležité.

Měli bychom přijmout jasný postoj   ohledně nebezpečného zboží z ciziny.

Ten problém ale nevyřešíme   zavedením značky původu.

Nikdy bych nepřijal fakt,   že se nebezpečné boty prodávají v Evropě

jen proto, že nesou povinné označení   původu „made in China“.

Nemůžete tvrdit, že výrobek z Číny   byl vyroben v Itálii.

Bezpečnost výrobků a dezinformace   jsou dvě odlišné věci.

Ale zpět k vaší otázce   ohledně protekcionismu.

Já vidím protekcionismus   jako pokus protěžovat určitý průmysl.

Jde o transparentnost,   ne o protekcionismus.

Informovat spotřebitele   o původu výrobku

malým štítkem, který by říkal,   že výrobek byl vyroben mimo EU,

není žádný protekcionismus,   ale transparentnost.

Navíc vytváříme jednotný otevřený trh   bez protekcionismu,

bez nějakých „made in France“,   „made in Italy“,

nebo „made in Spain“,   pokud si je ovšem nechceme ponechat.

Hovořili jsme o tom,   jak kvalitní průmysl

požaduje ochranu před padělky   a nekontrolovaným dovozem.

Jenže značky „made in“ se týká   ještě jeden temný aspekt.

Evropské společnosti vyrábějící v Asii   stále používají národní značky.