Proč se Británie, a zejména britský tisk, tolik staví proti všemu, co souvisí s EU? EuroparlTV hledá odpověď za Lamanšským průlivem.

Reportáž: Euroskepticismus v Británii

https://api.multimedia.europarl.europa.eu/documents/20125/15791236/m003-0166-cs_mf.srt

Británii proslavil čaj, královská rodina  a nechuť vůči všemu evropskému.

Jeli jsme do Londýna zjistit,  proč má pověst euroskeptika

a proč nemá ráda  své kontinentální příbuzné.

Anglie je taková polovičatá.  Chce výhody z Evropy,

ale nechce trpět tím, co je tam špatné.

Většina lidí v téhle zemi  je naprosto proti Evropě.

Já si prostě žiju svůj život, den za dnem.

- A necháte Evropu, ať si dělá svoje?  - Hledím si svého talíře.

se jistě najdou různé názory  na Evropu a na zprávy o Evropě.

Abychom se poučili,  oslovili jsme bývalého tiskového mluvčího,

profesora a novináře zastupující  proevropský tábor i euroskeptiky.

Každý z nich vidí  britský euroskepticismus po svém.

Skepticismus je podstata  britské žurnalistiky.

Tento výraz jsme si vysloužili v 80. letech

a pokrývá celou škálu různých jevů,

od čisté eurofobie  přes nepřátelství vůči evropské integraci

Jsou to vlastně xenofobové.  Nemají rádi nic, co není britské.

Ale když se vrátíte do umírněnější části,

Někteří lidé by se označili za eurorealisty.

Euroskepticismus znamená něco jiného  pro lidi v institucích v Bruselu.

Znamená to ty, kdo je kritizují,  a to jsou buď euroskeptici, nebo populisté.

V 70. letech Británie hlasovala  pro vstup do Evropského společenství.

O 36 let později noviny a konzervativci

vyzývají k referendu o členství v EU.

Svou roli hraje současná krize,  ale řada lidí obviňuje média.

Britská žurnalistická tradice  se zrodila na Fleet Street.

Nedávno jsem mluvil se skvělým  americkým investigativním novinářem.

Říkal: „Od čeho jsou tu noviny?  Jsme tu, abychom dělali potíže.“

Pero je mocnější než meč.  Britští novináři mají tužky jako břitvy.

Já jsem devět let v Bruselu.  Pět let jsem v novinách The Telegraph.

Znám instituce dobře.  Dokážu do nich zapadnout, když chci.

Britští novináři jsou agresivnější,

Lidé si to myslí,  protože nejsme moc uctiví

vůči „Monsieur le Président“ a podobně.

Trhy takový agresivní přístup žádají.

Když spolu soutěží  10 celostátních a řada regionálních novin,

Oblíbenější bulvární listy  stály za celou řadou euromýtů.

Zahraniční korespondent stojí peníze.

Dopisovatelé chtějí prodávat články,  takže přehánějí,

překrucují,  a myslí si, že je to správné.

Rozvedou zprávu dál,  překroutí ji, zveličí ji,

Zahnutý banán je nádherný článek,  pokud jste tady redaktorem bulváru.

Ne za všechno může lenost novinářů.

Střídat životní prostředí, finance  a zahraniční politiku může být náročné.

To je možná jeden z důvodů,  proč je zpravodajství o Evropě tak špatné.

Na summitech novináři často zjednodušují.

Summity často předkládáme  jako vítězství nebo porážku.

Je to zajímavější, když to podáme  jako souboj nebo potenciální porážku.

Poslední summit EU nebyl výjimkou.  Jeden bulvární list odkazoval na válku.

Zprávy nemají být o tom, co se daří.

když kriticky sleduje instituci,  jejíž význam roste.

najdete nepřetržitě titulky o Evropě,  ať už dobré, či špatné.

Oscar Wilde napsal: „Jediné, co je horší,  než když se o vás mluví,