Unie je stále těsněji spjatá, ale chybí jí společná armáda k obraně evropských zájmů. Hledáme důvody, proč tomu tak je.

Z historie: Evropské obranné společenství

https://api.multimedia.europarl.europa.eu/documents/20125/15386153/v001-0010-cs.srt

Evropské obranné společenství  bylo na papíře založeno 27. května 1952.

Jenže společná evropská armáda  nikdy nevznikne.

Všechny vojenské projektory  míří na NATO,

Severoatlantickou alianci,  založenou v roce 1949

proti vznikajícímu  sovětskému bloku.

Geoffrey Van Orden,  britský europoslanec

a bývalý brigádní generál NATO,  vzpomíná na toto období.

Poté, co vyvstala sovětská hrozba,  po převratu v Praze

a stále násilnější povaze  komunistických uzurpátorů

bylo nezbytné bránit Západ  o demokracie znovu ozbrojit.

Bylo zřejmé, že se to podaří  jen za účasti Německa.

Do té doby byla Francie  proti opětovnému vyzbrojení Německa.

Jenže v roce 1950 USA potřebují  pomoc s válkou v Koreji

a požadují vyzbrojení  Západního Německa,

aby mohlo bránit Západní Evropu  v rámci NATO.

Maurice Faure byl tehdy  mladým francouzským poslancem

a bojovníkem evropského hnutí.  Je jedním z posledních svědků.

Problémem bylo  opětovné vyzbrojení Německa,

Francie se pokusila najít systém,  na němž by se Německo mohlo podílet,

který by pokrýval vyzbrojení  i obranné potřeby Západu,

jenže by se proto musela vzdát  své suverenity.

Tak vznikla myšlenka  Evropského obranného společenství.

Zavedla jej Pařížská smlouva  v roce 1952

a podepsaly ji vlády Francie,  Západního Německa,

Itálie, Nizozemska, Belgie,  a Lucemburska.

Bylo dohodnuto,  že francouzští vojáci

budou sloužit v Německu  nebo Itálii a naopak.

Bylo to komplikované,  ale Francouzi tomu rozuměli.

Jenže 30. srpna 1954 francouzské  národní shromáždění smlouvu zamítne.

Proč? Bylo krátce po válce,  mysleli si, že to nemůže fungovat.

EOS tak končí v samém zárodku.  Nastupuje však EHS

a hnací silou unie  se stává ekonomika.

Až v roce 1992 se společná zahraniční  a bezpečnostní politika

zahrnující myšlenku  společné obrany

který zmiňuje ambice  obranného aspektu EU.

Společná bezpečnostní  a obranná politika SBOP

chce rozvíjet civilní  i vojenské kapacity EU

bez nutnosti vytvořit  evropskou armádu.

Operace Atalanta pro pirátství  u pobřeží Somálska

čítá 17 000 osob  z 10 členských států

a dvou zemí mimo EU.  Zajišťují námořní a letecké síly.

Řešení krizí,  předcházení konfliktům,

SBOP se vyvíjí  ve spolupráci s NATO.

To úsilí o obranný aspekt  Evropské unie

velice vzrostlo,  až to Lisabonská smlouva

a zavedla vysokého představitele  pro zahraniční politiku,

který má také odpovědnost  za vojenské otázky.

Evropská obrana  má nyní svého představitele,

ale stále ji chybí vlastní  autonomní a nezávislá armáda.