Nový plynovod má přivést do domácností EU více plynu z Ruska. EuroparlTV se ptá, proč je ruský plyn nepostradatelný a jaké to má důsledky pro zabezpečení dostatku energie pro EU.

Reportáž: Jak zajistit Evropě plyn?

https://api.multimedia.europarl.europa.eu/documents/20125/15727457/M003-0156-CSa16.srt

Zima se blíží a do evropských domácností  má plyn proudit novým plynovodem.

Rusko, největší dodavatel Evropy  a zdroj četných problémů v minulosti,

EuroparlTV se ptá,  proč je Rusko nepostradatelné

a co to znamená pro zabezpečení  dostatku energie v EU.

Rusko a Německo se podílely na stavbě  plynovodu Nord Stream.

zemní plyn pod Baltským mořem  v nadcházejících týdnech.

Německu to přijde vhod,  protože Berlín opouští jadernou energii.

Pomůže Nord Stream zajistit dostatek  energie všem 27 zemím EU?

A vyplatí se vůbec  do nových plynovodů investovat?

Podmořskou cestou se Nord Stream  vyhne Ukrajině,

hlavní tranzitní zemí  pro dodávky plynu do Evropy.

Kvůli cenovým válkám  mezi Gazpromem a Kyjevem

se některé země EU  ocitly v tuhé zimě bez plynu.

Pověst Ruska jako spolehlivého  dodavatele tak utrpěla

a objevily se pochybnosti  o energetické nezávislosti EU.

Cenový spor Evropě otevřel oči  a ukázal její slabiny:

závislost na Rusku jako zdroji plynu  a na Ukrajině kvůli jeho dopravě.

Nord Stream vyřeší jednu část problému,  totiž Ukrajinu.

Evropský projekt Nabucco  čerpající z plynových zásob

v oblasti Kaspického moře  odstraní obě části problému.

Na ochranu svých zájmů má Rusko  vlastní jižní cestu, South Stream.

Evropa má velké štěstí,  že Rusko je tak bohaté na energie.

ale zároveň je Rusko partnerem,  se kterým je třeba naučit se jednat.

Z nedávné doby  s tím máme nepříjemné zkušenosti.

EU z Ruska dováží  téměř čtvrtinu svého plynu

a 27 zemí EU je pro Rusko největším  odbytištěm plynu. Jde o vzájemnou závislost.

Plyn je čistší než uhlí,  bezpečnější než jádro

a používanější než obnovitelné zdroje.

V EU se mnozí obávají, že by Moskva mohla  využít dodávek plynu jako politické zbraně.

Dnes je hlavním projektem energetické  nezávislosti EU plynovod Nabucco.

Povede z oblasti Kaspického moře  přes Turkmenistán a Ázerbájdžán.

Výstavba tohoto plynovodu  má začít v roce 2013

a plyn by v něm mohl proudit  od roku 2017.

Se zásobami na 50 let  je tak pro Gazprom varováním,

že se jeho největší klient snaží  diverzifikovat zdroje a bránit své zájmy.

Vyhne se také rizikovému tranzitu   přes Ukrajinu.

Ložiska v Nizozemsku  a v dalších zemích budou dávat méně

a to automaticky zvýší  závislost na dovozech.

Proto přímé spojení se střední Asií

přinese možnost volby  a výhodu lepší dostupnosti.

To prospěje všem spotřebitelům  v evropských zemích.

V reakci na Nabucco  Gazprom spustil projekt South Stream,

velice nákladnou síť vedoucí  pod Černým mořem k podobným klientům.

Náklady by se mohly vyšplhat  na 20 miliard eur.

Otázkou je, zda to není jen trik,  jak Evropu přimět, aby se vzdala Nabucca.

Smysl záměru se zdá být spíše politický  než obchodní.

Plynovody jsou nákladné a bude-li jich příliš,  dojde ke zvýšení spotřebitelských cen.

Není však důvod k Rusku přistupovat  jako k nepříteli,

zvlášť když v podobné vzdálenosti  je málo dalších dodavatelů.

Démonizace našich dodavatelů  nás vpřed neposune.

Měli bychom se spíše zaměřit na to,

že naši mimoevropští dodavatelé paliv

Německo se rozhodlo  pro spolupráci s Ruskem

a další země EU také podporují  Gazprom v otázce South Streamu.

Tento nejednotný postup vyvolává  pochybnosti o postoji EU k Moskvě.

Jsou ale Ázerbájdžán, Turkmenistán nebo  Irák jako dodavatelé spolehlivější?

Energie nakonec zůstane  středobodem zájmů ekonomik EU i Ruska.

Evropa prozatím chce díky plynovodům  dosáhnout na nová ložiska,

bude-li však plynovodů příliš,  bude to jen na škodu spotřebitelům.