Europoslankyně Diana Wallisová přišla o svůj krásný sen stát se předsedkyní skupiny ALDE. Do soutěže totiž na poslední chvíli vstoupil bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt a uspěl. Bývala by se mohla připojit k těm několika málo předsedkyním skupin, kt

Rozhovor: Stále naráží do skleněného stropu věže ze slonoviny (rozšířená verze)

https://api.multimedia.europarl.europa.eu/documents/20125/14589837/P005-00071-L-CS.srt

Diano Wallisová, znovuzvolená za ALDE   a liberální demokraty ve Velké Británii.

Vy jste byla považována   za možného příštího vůdce skupiny ALDE

a ustoupila jste   Guyovi Verhofstadtovi. Proč?

Byla jsem kandidátkou už nějakou dobu   a samozřejmě jsem si dělala naděje,

ale nikdy nevíte, kdy se někdo jiný   objeví na horizontu.

V mém případě se objevil,   na poslední chvíli.

Bývalý ministerský předseda   z rodiny liberálů, který je dobře známý.

V posledních dnech jsem si říkala:   „Možná je to trochu, jako by se Tony Blair

objevil ve skupině socialistů   nebo Angela Merkelová ve skupině ELS.“

Musíte uznat,   že tito lidé mají určitý status.

Řada kolegů byla přesto tak laskavá,   že mě podporovali až do konce.

Snad se proto opět stanu   místopředsedkyní Parlamentu.

Skupina by tím získala ženu ve vedení.

Já vím,   že první předsedkyně EP pocházela z...

Simone Veilová byla z rodiny liberálů.

Podíváme-li se po novém Parlamentu,   bylo by to téměř jedinečné.

To si někteří z nás   a mnozí mí stoupenci mysleli.

Stále se nám   nedaří prolomit bariéru,

ale snad se to změní   v ne příliš daleké budoucnosti.

Máte pocit, že je tento Parlament lepší,   co se týče zastoupení žen?

V naší skupině jsme to spočítali,   je tam přes 40 % žen.

Když přišlo velké rozšíření,   objevily se názory,

Zdá se,   že k tomu v průběhu let nedošlo.

Co se týče zvolených europoslankyň,   jsme na tom celkem dobře.

Mnoho z nás chce, aby ženy byly   na důležitých místech.

ale v příštích měsících   budeme mluvit o komisařích.

Pan Verhofstadt není   stoupencem pana Barrosa.

V rozhovoru o volební noci řekl,   že Barroso není žádný Jacques Delors,

že nikdy neměl takovou pověst,   jako měl Jacques Delors.

Není neustále v novinách   a není tak aktivní, jak by měl.

Hodně z nás   pan Barroso možná zklamal

a v příštích pár dnech a týdnech uvidíme,

jak se k tomu vyjádří skupiny v celém EP.

Například ve smyslu podmínek   pro nové Barrosovo období.

Nezapomínejte, že jsme v situaci,   kdy Rada zatím oficiálně neřekla,

v řádném slova smyslu,   že je jejím kandidátem.

Zatím startovací tlačítko   formálně nestiskli.

Tisk naznačoval,   zvlášť vlámské noviny,

že pan Verhofstadt by se mohl   postavit proti panu Barrosovi,

pokud nastane na podzim   plná možnost volby.

Po jeho nadšeném přijetí za vůdce   skupiny ALDE je to méně pravděpodobné.

Je to méně pravděpodobné, včera večer   nám řekl, že je s námi nastálo.

Ale v politice nikdy nemůžete říct nikdy.

Ale opakuji, jsme v situaci,   kdy míč je na straně Rady.

a snad to udělají.   Pak budeme vědět, jak si stojíme.

Tim Kirkhope řekl, že má pocit,   že skupina bude asi podporovat ELS

u většiny věcí,   rozhodně u sociálních otázek atd.

Ovšem ne u otázek,   které vidí jako federalistické.

se kterými možná nechtějí být spojováni.

To právě pro ně bude nesmírně obtížné.

Je to divné,   když pan Kirkhope říká:

„Podpoříme ELS,   odkud jsme právě odešli.“

odkud jste vyšli,   co se týče politiky.

Nechtějí být spojováni s UKIP   a už teprve ne s ničím ještě víc vpravo.

Ale někteří lidé v jejich nové sestavě   vypadají trochu divně.

Opravdu došlo k pokroku krajní pravice,   myslím, že to bylo 26 europoslanců,

jen o 8 poslanců z krajní pravice víc,   než v posledním Parlamentu.

Je to ale nárůst,   podíl hlasů se zvýšil.

Hlavně proto,   že se snížil podíl hlasů ostatních.

Ve vašem volebním okrsku v Británii   máte europoslance za BNP.

Dlouholetý socialista Richard Corbett   přišel o své křeslo.

Labouristé utrpěli velkou ránu.   Co se stalo?

Voliče popudila záležitost   s náhradami ve Westminsteru.

- Za to nemohli europoslanci.   - Jistě.

Ale poznamenalo to   přístup k politikům obecně.

Strany, které nebyly součástí režimu,   pak vypadaly atraktivněji.

Říkám si také,   jestli lidé neměli pocit,

že když volíme v Británii   podle většinového systému,

je možné volit extremistické strany,   aniž by to mělo nějaké důsledky.

Zajímalo by mě, kolik lidí,   kteří dali své hlasy extremistům,

si skutečně myslelo,   že to bude mít následky.

Takovou analýzu nelze provést,   ale zajímalo by mě,

jestli si lidé vážně mysleli,   že to povede k jejich zvolení.

Někteří to možná pojali jako protest   a nemysleli si, že to bude mít následky.

- Ten protest chápu.   - Ale krajní pravice tvrdí,

že výsledek nevyplynul   jen z propadu hlasů ostatních.

V Británii z obav ze zahraničních dělníků   v rafinérii Lindsey.

a z přesvědčení, špatného či ne,   že to vláda nemá pod kontrolou.

V některých zemích,   třeba v Maďarsku, jde o Romy.

A částečně ze stejného důvodu   se tolik dařilo Lize severu v Itálii.

Zdá se, že u nás vzniká -   nevím, jestli je to kvůli krizi -

Je to podle mě znepokojivé.   Byla jsem minulý týden v rafinérii Lindsey,

když lidem řekli,   že jsou propuštění.

Řekli jim, že si budou muset   znovu zažádat o svá místa.