Všechny země EU - nebo téměř všechny - musí vstoupit do eurozóny. Jaká pravidla však platí pro společnou měnu? Povíme si, jak to s eurem je.

S eurem v kapse

https://api.multimedia.europarl.europa.eu/documents/20125/11883733/v003-0069-cs.srt

Od ledna 2002  více než 300 milionů Evropanů využívá euro

pro nejrůznější transakce.  Jak to ale funguje?

Zaprvé, kdo může patřit do eurozóny?

Všechny členské státy EU - až na Dánsko  a Británii, které si vyjednaly výjimku -

musí přijmout společnou měnu  a vstoupit do eurozóny.

Zadruhé, jaká kritéria je třeba splnit  pro vstup do eurozóny?

Vstupní kritéria jsou čtyři -  soubor ekonomických ukazatelů

známých jako konvergenční  nebo maastrichtská kritéria.

Byla odsouhlasena v rámci Smlouvy  7. února 1992.

Kritéria zahrnují pravidla pro inflaci

a limity veřejného dluhu  a veřejného deficitu,

pro stabilitu směnného kurzu  a konvergenci úrokových sazeb.

Když členský stát vstoupí do eurozóny,

musí dodržovat Pakt stability a růstu

Hrubý státní dluh členských států  nesmí překročit 60 %

a roční dluh smí být nejvíce 3 % HDP.

Členové eurozóny také musí  udržovat pod kontrolou inflaci.

Když členský stát překročí  práh deficitu nebo inflace,

může se na něj vztahovat  postup při nadměrném deficitu.

Pokud se pro některou zemi  začne tento postup uplatňovat,

musí dodržovat doporučení Rady  k nápravě situace.

může na něj Rada na doporučení Komise  uvalit finanční sankce.

když je odmítne kvalifikovaná většina  členských států.

Jaké výše mohou tyto pokuty dosáhnout?

Země eurozóny,  pro kterou je zaveden tento postup,

musí složit 0,2 % svého HDP jako zálohu.

Slouží jako záruka  a bude odebrána jako pokuta,

pokud členský stát  nepřijme účinná opatření,

aby dodržel původní doporučení  k nápravě svého deficitu.

Může členský stát opustit eurozónu  a vrátit se ke své národní měně?

Evropské smlouvy zakazují  vyloučit zemi eurozóny proti její vůli.

Není však žádný právní akt,  který stanoví, jak může stát euro opustit,

Je to orgán známý jako  Evropská centrální banka.