V tomto zvláštním vydání se europoslanec Paolo De Castro ohlíží za rokem 2011 a Elisabeth Lasky z Evropského střediska pro občanskou akci vysvětluje občanskou iniciativu.

7 dní v Evropě: Bilance roku 2011

https://api.multimedia.europarl.europa.eu/documents/20125/15800854/m004-0015-csx_mf.srt

Dobrý den,  vítám vás u pořadu 7 dní v Evropě.

Bude to letos poslední vydání,  a proto se ohlédneme za rokem 2011.

Pomůže mi Paolo De Castro.  Dobrý den.

Vy jste předseda  výboru EP pro zemědělství,

jste ze skupiny socialistů a demokratů

a jste odborník na evropské záležitosti.

Než se zamyslíme nad tím,  čím se vyznačoval letošní rok,

začneme rychlou sérií otázek,  na které odpovíte ano, nebo ne.

- Je pozdě na záchranu eurozóny?  - Ne.

- Víte, jak uklidnit trhy?  - Víc důvěry...

Je dobré vytvářet  soudržnější daňový systém a trh práce?

Měla by centrální banka vytisknout  víc peněz, aby uklidnila trhy?

Bude potřebovat  mezinárodní záchranný plán?

Ohrožuje krize takové věci,  jako je reforma SZP?

Mohou geneticky modifikované organismy  pomoct zajistit v budoucnu potraviny?

Čas vypršel.  K dalším otázkám se dostaneme později.

Děkuji, že jste se naší hry zúčastnil.

Než zahájíme diskuzi,  rozhodli jsme se mluvit o věci,

která v Parlamentu  zaujímala ústřední místo.

Víc nám k tomu řekne Caroline Grassová.

nejčastěji jedná  o hospodářské a finanční krizi.

Záměrem vždy je napravit situaci  a předejít budoucím krizím.

Podívejme se  na balíček pro ekonomickou správu.

Říká se mu také „six pack“.  EP těchto šest předpisů nakonec

Vůbec poprvé se tak EP účastnil  stanovení pravidel pro jednotnou měnu

a měl při jednání stejné postavení  jako Rada zastupující státy.

Víc nám řekne Sylvie Goulardová,  která měla celou věc na starosti.

Chtěli jsme se poučit  z obtížných zkušeností zemí, jako je Řecko.

Mělo příliš velké dluhy,  takže usilujeme o větší kázeň.

Také jsme se snažili poučit  od Španělska a Irska,

ale realitní bublina zvedla soukromé dluhy.

Už platila kritéria pro řízení ekonomiky EU,  jako Pakt stability a růstu,

kterým se řídí  veřejný deficit a státní dluhy.

Ale bylo nutné najít nový způsob,  jak zatlačit na hříšníky.

Platí, že musíme být  mnohem přísnější předem.

Když Komise řekne, že něco není  v pořádku, musí to být automatické.

Pakt se proto dočká změn  a zlepší se mechanismus prevence.

Umožní Komisi ověřovat  rozpočty členských států

a zavedou se postihy pro ty,  kdo nedbají na pravidla.

Když Komise řekne, že něco je špatně,

Změní něco zbrusu nový arzenál opatření?  Zaznívají pochybnosti.

Podle nás jsou některé prvky balíčku  sociálně nevyvážené.

Jsme pro rozpočtovou kázeň,  to je naprosto jasné.

Také jsme připravení přijmout škrty  ve veřejných rozpočtech, ale jaké škrty?

Paolo De Castro,  jak ukazuje reportáž,

kdybychom měli rok 2011 shrnout  jedním slovem, byla by to krize.

Řekněte mi jako pozorovatel,  který Evropu sleduje už dlouho,

zda bychom předešli šíření krize eurozóny,  kdybychom zasáhli dřív,

nebo zda to bylo něco,  čím jsme si museli projít.

Ano, rozhodně,  báli jsme se zakročit příliš rychle,

protože náš pohled byl příliš krátkodobý  a úzce spojený s národními zájmy.

Tato krize je jedinečný problém,  ale také jedinečná příležitost,

protože ji vyřešíme,  jen když budeme pracovat společně.

Není to problém jednotlivých zemí,  ale problém Evropy.

Dosavadní kroky...  Hlasovali jste o různých věcech...

Patří k nim „six pack“,  víc automatických sankcí, úspory...

- Podle vás to je...  - Krok vpřed, ale nestačí to.

Musíme si uvědomit,  že potřebujeme soudržnější Evropu.

Vytvoření eura bylo velkou výzvou pro ty,

kdo byli dost odvážní,  aby tento mimořádný nástroj zavedli

bez společné monetární a fiskální politiky.

Krize nás tlačí k tomu,  abychom to dotáhli do konce,

a musíme dát odpovědi novým pokolením,

kontinentu, který dnešní problémy  vyřeší jen tehdy, když bude jednotný.

Jediná výhrada,  která se pojí s tímto postupem -

na fiskální unii se vás zeptám později -,

je to, že rozhodují dvě nebo tři země,

ale společenství by nemělo znamenat  ztrátu suverenity...

Je to vize  mezivládní evropské politiky.

Proto potřebujeme  silnější Evropský parlament,

evropštější, spíše společnou,  a ne mezivládní vizi.

Přišli jsme s myšlenkou společenství,  ale vzdalujeme se jí

a neuvědomujeme si,  že egoismus jednotlivých zemí,

nám brání v tom,  abychom postupovali kupředu jako dřív.

Fiskální unie 26 zemí?  Není to jen sen?

Musíme postupovat pomalu,  nemůžeme všechno udělat hned,

ale tato krize nám podle mě ukazuje,  že potřebujeme společné řešení.